Budování nového státu bylo mocným impulsem pro architekturu. Muselo vzniknout mnoho reprezentačních staveb důstojně zastupujících vzniklou československou státnost. K nejvýraznějším postavám meziválečné architektury, patřili bezesporu Josef Gočár a Pavel Janák.

Jméno Josefa Gočára, který patřil k nejnadanějším a nejproduktivnějším architektům první poloviny 20.století, je úzce spojeno s Prahou, Pardubicemi, Hradcem Králové a Bohdančem. Narodil se 13.3. 1880 v Semíně, kde jeho otec pracoval jako pivovarský sládek. V roce 1891 se rodina přestěhovala do Bohdanče. Od r. 1892 studuje Josef na nižší reálce v Pardubicích, kde se už projevuje jeho talent. Po jejím ukončením absolvuje roční praxi u architekta Roštlapila. V roce 1903 začal studovat na uměleckoprůmyslové škole v Praze, nejprve mimořádně v ateliéru Jana Kotěry a později jako řádný žák jeho speciální školy. Od roku 1905 začíná s prvními projekty (sgrafitové domy na Pospíšilově třídě v Hradci Králové), podniká zahraniční cesty (Belgie, Holandsko, Německo). Po ukončení studia pracuje v Kotěrově ateliéru, spolupracuje na návrhu interiéru pro českou expozici rakousko-uherské výstavy v Londýně. Po dobu Kotěrovy nemoci vyučuje. V roce 1908 vystupuje z Kotěrova ateliéru a osamostatňuje se. V letech 1909-10 realizuje první větší projekty: schodiště kostela P. Marie v Hradci Králové (stavba z armovaného betonu, spojnice náměstí s obvodní komunikací pod hradbami) a obchodní dům Wenke v Jaroměři. Projektuje dva protestantské kostely, které však nebyly postaveny. Zúčastnil se rovněž soutěže na dostavbu Staroměstské radnice. Z roku 1910 je také železobetonová stavba vodojemu a budova jezdeckých kasáren v Bohdanči. Z bílých cihel byla postavena velká jednopatrová budova pro mužstvo, dvě stáje pro koně, krytá jízdárna a odděleně vila pro důstojníky. Architektura kasáren byla poškozena necitlivými zásahy v letech 1968-91, kdy objekt užívala Sovětská armáda. Dnes objekt slouží po rekonstrukci jako obytný dům. V letech 1909-10 vzniká rovněž první významná stavba, projektovaná Gočárem pro Pardubice - areál Winternitzových automatických mlýnů v malebném místě na pravém břehu řeky Chrudimky. Při pohledu z protější strany řeky působí dodnes tato monumentální stavba se zajímavě pojatým pláštěm, ve kterém kontrastují světlé a tmavé spárové cihly uspořádané do ornamentálních vzorů, jako romantický hrad.

Lázeňský dům v Bohdalči

V první polovině dvacátých let byla budova několikrát rozšiřována a upravována a doplněna drobnou řadou rozeklaných štítků (vlaštovčí ocasy), které vycházejí z tradičního pernštýnského dekoru. Po generační roztržce vystoupil v roce 1911 ze SVU Mánes a stal se prvním předsedou Skupiny výtvarných umělců, spolupracoval na redakci Uměleckého měsíčníku, navrhl několik interiérů pro dr. Grégra. V roce 1912 založil spolu s Pavlem Janákem a za podpory dr. Grégra pražské umělecké dílny (PUD), navrhl nejvýznamnější díla svého kubistického období : dům "U Černé Matky Boží" v Praze a lázeňský dům v Bohdanči. Dům U Černé matky Boží v Celetné ulici s arkýřově zalomenými okny znamenitě zapadl do svého historického prostředí hlavně díky mansardové barokní střeše. Pozoruhodné bylo kubistické kování balkonů a vstupních dveří a zejména krásný kubistický interiér kavárny a parteru s Gočárovým nábytkem a lustry, později nesmyslně zničený.

V současné době využívá objekt České muzeum výtvarných umění, část expozic je věnována českému kubismu období 1911-19. další významnou stavbou kubistického období je lázeňská budova v Bohdanči. Pavilon byl otevřen v květnu 1913 a dodnes nese Gočárovo jméno. Stavba je dlouhá 62 m a široká 18m. Přízemí s předsunutou krytou kolonádou je určeno k umístění všech zařízení potřebných k léčení rašelinou - kabiny s vanami pro slatinné koupele, odpočívadla, čekárny, místnosti pro masáže. Kolonáda s arkýřovými výstupky ústí do vestibulu a dnes navazuje na další budovy. V letech 1913-14 se Gočár zúčastnil soutěže projektu na Žižkův pomník na Vítkově a výstavy SVU v Obecném domě. V roce 1924 byl jmenován po Kotěrově smrti profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 1928 byl zvolen rektorem této školy a tuto funkci zastával do roku 1932.

Ve dvacátých letech začíná období tzv. rondokubismu a vznikají další významné stavby. V letech 1921-3 je realizována stavba budovy Legiobanky v Praze Na Poříčí. Budova je pojata jako těžká pětiosá palladinská architektura s Guttfreundovským reliéfem přes celou šířku překladu a parapetu, který je podepřený na koncích a nad vstupem plastikami Jana Štursy.

Na počátku dvacátých let začíná období intenzivní práce pro Hradec Králové. Gočár zpracovává územní plán města, regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky, střed města (dnešní Ulrichovo náměstí). Za podpory starosty Ulricha jsou postupně realizovány stavby Koželužské školy s vilou ředitele, budovy Anglobanky, Rašínova státního gymnázia, Nových škol obecných. V letech 1925-8 vzniká podle Gočárova projektu také další církevní stavba - Ambrožův sbor církve Československé.

V letech 1927-8 probíhají práce na kostele sv. Václava v Praze - Vršovice, jedné z nejpozoruhodnějších funkcionalistických staveb. Gočár rovněž soustavně pracuje na návrzích na Státní galerii pro Prahu. Žádný ze tří návrhů, jimž věnoval přes 20 let však nebyl realizován. Na konci dvacátých let začíná období konstruktivismu a v Hradci Králově pokračuje výstavba budovy Ředitelství státních drah, v l. 1931-6 budova Okresního finančního úřadu. Pro Pardubice vzniká projekt Grandhotelu a okresního domu, čtyřpatrového funkcionalistického paláce, zabírajícího velkou plochu západní strany dnešního náměstí Republiky. Jedním z prvních hostů zde byl i T. G. Masaryk.

Pavel Janák, architekt, návrhář a teoretik je rovněž významným představitelem kubismu v Evropě. Působil jako profesor na VŠUP v Praze, v letech 1939-41 byl jejím rektorem. Současně byl členem Skupiny výtvarných umělců a SVU Mánes. Prosazoval směrodatné koncepce v české architektuře - od secese inspirované O. Wagnerem a kubismu až k národnímu dekorativnímu stylu a k funkcionalismu (zdymadlo v Obříství a Předměřicích, Hlávkův most v Praze, palác Adria, Škodovy závody, rodinné domy na Ořechovce v Praze). Podílel se na obnově Černínského paláce, míčovny na Pražské hradě, letohrádku Hvězda. Navrhoval nábytek, bytové doplňky, sklo, porcelán. Je také autorem knihy Sto let obytného domu nájemného v Praze.

Jan Kotěra, (18.12.1871 - 17.4.1923) známý jako český architekt, návrhář nábytku, malíř a teoretik architektury, profesor na Umělecko-průmyslové škole a rektor AVU v Praze, člen SVU Mánes. Byl zakladatelskou osobností české moderní architektury.

Zpočátku byl inspirován přírodou a jeho technika byla ovlivněna spoluprací s O. Wagnerem. Aplikací jemných folklorních prvků směřoval k jedinečnému poetickému výrazu a k secesní dekorativnosti (Peterkův dům, pavilón SVU Mánes v Praze).

Později se přiklonil k principům individualistické moderny. Stavbu podroboval požadavkům jejího účelu, využíval asymetrickou kompozici, neomítnuté cihlové zdivo, usiloval o potlačení latentní dekorativity přísným geometrickým tvaroslovím, reflektoval kubistické podněty (Městské muzeum v Hradci Králové, Leichtrův dům na Vinohradech v Praze, dělnické sídliště v Lounech, banka Slavie v Sarajevu, Lembergův palác ve Vídni). Zabýval se také problematikou českého rodinného domu, návrhy nábytku, bytových doplňků, skla a výstavních interiérů. Jan Kotěra je také autor publikací Práce mé a mých žáků a Dělnické kolonie.

Josef Chochol (13.12.1880 - 6.7.1956) český architekt, urbanista, návrhář nábytku, teoretik architektury. Člen SVU Mánes, čestný člen Devětsilu. Roku 1929 zakládající člen Levé fronty, od r. 1933 Svazu socialistických architektů. Byl stoupencem wagnerovské moderny, záhy se orientoval k radikální větvi kubismu. Stál u zrodu českého purismu podřizujícího formu architektury jejímu účelu. Z díla : dům v Neklanově ulici v Praze, okresní úřad v Ledči nad Sázavou, vily v Praze-Dejvicích, školy ve Frýdlantě.

Oldřich Tyl (12.4. 1884 - 4.4. 1939) byl český architekt, významný představitel pražského funkcionalismu. Absolvent ČVUT v Praze. Zakládající člen Klubu architektů (od r. 1920 předseda) a předseda Klubu za novou Prahu, spoluzakladatel revue Stavba.

V jeho díle se slučuje záliba v klasicistních kompozicích s náklonností k nejzazší strohosti a věcnosti. Autor synagógy v Milevsku, gymnázia v Českém Brodě, činžovních domů v Praze v Nuslích, na Žižkově, Starém Městě, v Dejvicích, Vršovicích. Spoluautor Veletržního paláce v Praze (s J. Fuchsem), autor nemocničních budov v Praze (Všeobecná nemocnice), Rakovníku, Roudnici a četných dalších staveb.

Bohuslav Fuchs (24.3.1895 - 18.9.1972) český architekt, urbanista a teoretik, profesor na UPŠ ve Zlíně a VŠ technické v Brně. V letech 1919-23 byl činný v Kotěrově ateliéru. Byl členem SVU Mánes, od r. 1930 Levé fronty, od r. 1933 Svazu socialistických architektů, do r. 1948 české skupiny CIAM. Stal se významným představitelem funkcionalistické architektury. Soustředil se na oblast bydlení a veřejných staveb. V rané tvorbě vyšel z neoplasticismu, záhy byl zaujat racionálním funkcionalismem. Od r. 1927 projektoval několik vrcholných staveb, ale i řadové domky s malými byty v Brně (hotel Avion, výstavní pavilón, Moravskou banku, trojdům v kolonii Nový dům). Jako urbanista vytvořil regionální plán údolí Dřevnice, regulační plán Jihlavy, Brna, Luhačovic a Pražského centra. Také byl autorem teoretických prací o české architektuře Nové rámování, Několik ukázek novodobých školních budov.

Dušan Jurkovič (23.8. 1868 - 21.12. 1948), slovenský architekt, hlavní představitel osobité secesní architektury inspirované lidským stavitelstvím a výtvarným uměním. Z realizovaných staveb vyniká Janův dům v Luhačovicích, vila dr. Náhlovského v Praze-Bubenči, přestavba zámku v Novém Městě nad Metují. Charakter staveb určuje moderní dispozice, atypické konstrukční řešení a živá barevnost.Autor návrhů na četné pomníky, památníky (Mohyla M. R: Štefánika na Bradle), voj. hřbitovy.

Jaroslav Fragner (25.12.1898 - 3.1.1967) český architekt, návrhář nábytku a malíř. V letech 1954-58 byl rektorem AVU v Praze. R. 1922 se stal členem Devětsilu, od r. 1931 SVU Mánes. Byl významným představitelem českého funkcionalismu a moderního klasicismu, také se stal příslušníkem "puristické čtyřky". První plány navrhoval v duchu purismu, usilujícího o formální čistotu kubismu (návrh divadla v Olomouci, realizace dětského domu v Mukačevě). Na přelomu 20. a 30. let se podílel s J. Krejcarem na návrzích řady funkcionalistických rodinných domů v Praze, Kolíně, Kostelci nad Černými lesy. Vrcholnými díly funkcionalismu jsou realizace jeho návrhů průmyslových objektů (elektrárna ESSO v Kolíně, továrny v Dolních Měcholupech a v Libni v Praze). Ve 40. letech se jeho pojetí stalo konzertvativnější - věnoval se zejm. rekonstrukcím památkových objektů (Karolinum, Pražský hrad, Betlémská kaple).

Josef Havlíček (5.5.1899 - 30.12.1961), český architekt, urbanista a teoretik architektury. Člen Devětsilu, Levé fronty a SVU Mánes. Jeden z nejvýznamnějších představitelů českého funkcionalismu s širokým spektrem zájmů a postupným důrazem na obytné zvláště administrativní budovy. Ve 20. letech prosazoval formu bydlení v domech hotelového bytu se společnými centry a obytnými buňkami. Z díla : činžovní domy v Nuslích a v Praze-Dejvicích, škola v Lipenci, palác Všeobecného penzijního ústavu na Žižkově v Praze (společně s K. Honzíkem).

Karel Honzík (24.9.1900 - 4.2.1966), český architekt, návrhář nábytku, teoretik architektury. Profesor ČVUT v Praze, Člen Devětsilu, příslušník " puristické čtyřky "později člen Svazu socialistických architektů. Zakladatel české moderní architektury reprezentující "uměleckou" větev funkcionalismu. S J. Havlíčkem navrhli řadu umělecky vysoce kvalitních objektů.Je autor souboru statí - Tvorba životního slohu.

Kamil Hilbert (12.1.1969 - 25.6.1933), český architekt a restaurátor. Nástupce J. Mockera na dostavbě Svatovítské katedrály. Je autorem restaurátorských úprav hlavně středověkých staveb (kostel sv. Štěpána v Kouřimi, děkanský kostel v Lounech, Čáslavi a Nymburce, Novoměstská radnice v Praze).

Adolf Loos (10.12.1870 - 23.8.1933), rakouský architekt a teoretik, jeden z nejvýznamnějších představitelů moderní architektury se narodil v Brně v rodině kamenosochaře. Studoval Královskou státní průmyslovou školu v Liberci a poté se vrátil do Brna, kde studoval na Německé průmyslové škole s Josefem Hoffmannem. Také studoval na univerzitě v Drážďanech, ze které byl vyhozen. V letech 1893-96 cestuje po USA a po návratu do Brna odchází do Vídně. (1928 byl zatčen policií kvůli zneužívání mladých dívek, 1933 umírá v 23.8 v nervovém sanatoriu v Kalksburgu) V teoretickém i praktickém díle rozpracoval pojetí funkcionalistické architektury oproštěné od dekorace, již považuje za povrchní a subjektivní (esej Ornament a zločin). K Loosovým významným stavbám z 1910 patří ve Vídni Steinerův dům a obchodní dům Goldman and Salatsch. K vrcholným stavbám domů, které jsou pojaty jako " jediný velký vzdušný prostor " (tzv. raumplan), patří např. Müllerova vila v Praze (1928-30). Autor celé řady kaváren, barů a luxusních obchodů (Vídeň), ale i jednotlivých bytů např. v Plzni.

kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Praze na Vinohradech

Josip Plečník (23.1.1872 - 7.11957), slovinský architekt, návrhář nábytku a urbanista, profesor na UPŠ v Praze a na Škole architektury na univerzitě v Lubani. Byl žákem O. Wagnera a stoupenec klasicismu, zároveň jeden z nejvýraznějších představitelů expresivních tendencí vídeňské moderny. 1919-34 se stal architektem Pražského hradu (úprava I. a II. nádvoří, rajské zahrady, bytu prezidenta republiky aj.). Mezi jeho další díla patří palác Zeherl ve Vídni, kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Praze na Vinohradech.

Z vynikajících sochařů, individualit tohoto období bych chtěla zmínit alespoň tyto tři :

Otto Gutfreund (3.8.1889 - 2.6.1927), český sochař, profesor na UPŠ v Praze. Významný představitel českého sochařství. V 1.pol. 20.století se stal členem SVU Mánes. V počátečním období byl pod vlivem Francouzských sochařů, poté ovlivněn kubismem, jehož prvky aplikoval na expresívně založených námětech (Úzkost, Job). Jako jeden z prvních v Evropě realizoval (ve svém druhém kubistickém období) picassovské pojetí soch. V předválečném období se v jeho tvorbě krátce objevily sociální a civilistní motivy, které plně rozvinul v souladu s proudem humanitním- ve 20. letech převážně v technice polychromované terakoty (Muž u selfaktoru, skupiny Obchodu).

Raněný

Jan Štursa (15.5.1880 - 2.5.1925), český sochař, jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství. Absolvent AVU v Praze, žák J. V. Myslbeka. V letech 1922-24 působil jako rektor AVU. Zpočátku byl ovlivněn secesním symbolismem- usiloval o poetické ztvárňování niterního světa člověka (Z lázně, Život uniká, Melancholické děvče). Po r. 1908 se přiklonil ke smyslovému uchopení plného tvaru zralého ženského těla (Eva, Sulamit Rahu). Také byl ovlivněn kubismem (reliéf Umění, pro Mánesův most, Odpočívající tanečnice). Reagoval na tísnivé válečné zážitky (Pohřeb v Karpatech, Raněný). Poválečná plastika Hráč na niněru předznamenávala estetiku civilismu. V podstatě neopouštěl základní východiska své zralé tvorby - hledání duchovního pojetí smyslového tvaru v bezprostředním kontaktu s viděnou realitou, které v poválečném období dospělo do polohy harmonické modelace (Dar nebes a země, Vítězství). Významné místo v jeho tvorbě mají vedle portrétní tvorby (E. Vojan, Matka umělcova, T. G. Masaryk, Podobizna M, Hübnerové, Podobizna M. Švabinského) především monumentální realizace (Humanita a Práce pro pylony Hlávkova mostu v Praze, pomník S. Čecha a H. Kvapilové v Praze , B. Smetany v Litomyšli).

Otakar Španiel (13.6.1881 - 15.2.1955), český sochař, řezbář a medailér. Studoval na Akademii ve Vídni a na AVU v Praze. Jeho sochařský zájem se soustřeďoval na reliéf, plaketu a medaili. Byl ovlivněn secesním symbolismem (V koupeli, U moře), později se vyhranila plastická forma, která navazoval na myslbekovskou tradici. Nejvýznamnější místo v jeho díle má tvorba medailérská (Josef Mánes, Bedřich Smetana, Medaile Univerzity Karlovy, Medaile České akademie věd a umění). Je také autor řady portrétů (H. Masaryk, I. Vojnovič) a velkých spolkových zakázek (dveře západního průčelí chrámu sv. Víta).

Prameny:

Michael Raeburn: Dějiny architektury - Dvacáté století, nakladatelství Odeon, rok vydání - 1990

Jose Pijoan:Dějiny umění, Knižní klub, rok vydání - 1999

Ottův slovník naučný, Paseka, rok vydání 2000